Mám strach!

Přesto, že si lidé o sobě myslí, že jsou rozumní tvorové, opak je často pravdou. Naši racionalitu velmi často nabourají emoce a chováme se pak jako úplní č.....! A to se netýká jen poslední dobou propíraného strachu.

Každý z nás byl někdy zamilovaný a pod vlivem zamilovanosti dělal strašné blbosti. Naštěstí láska nemá na politiku a fungování státu moc vliv. Tedy pokud se nejmenujete Paris a nejste z Tróje. Ale pojďme k těm, které vliv mají.  Médii rezonuje příběh důchodce, který pod vlivem strachu kácel stromy na koleje, aby vyvolal další strach a přiměl lidi k akci. K jaké akci netuším. To ví jen on sám. Na vině byl ale jednoznačně strach. Strach z migrantů vyvolaný jistou politickou stranou. S tím se dá souhlasit, nicméně je to spíše symptom, než příčina. Strach je přirozená reakce na nastalou situaci.  Neviňme tedy vystrašeného člověka, ale toho, kdo strach vyvolává. A není to SPD, ta to spíše jen přiživuje. Strach a strany či hnutí, které se na něm jak parazité přiživují, jsou důsledkem selhávající politiky státu. Hlavním smyslem vzniku státu je společná obrana před vnějším nebezpečím, ne kecání lidem do života. Bohužel v současné době je to právě naopak. Západoevropské státy a potažmo i EU selhávají ve vnější ochraně. Nelze se pak divit, že občané cítí strach.

Frau Merkel deklaruje otevřenou náruč pro každého. Od čelního představitele EU bych čekal jinou rétoriku. Něco ve smyslu: „Není se čeho bát, všechno zvládneme, hranice ochráníme. Budeme bojovat proti nelegální migraci.“ Místo zastání se vlastních občanů otevře náruč cizincům. To podlomí důvěru lidí víc, než přímá výhružka od zahraničního diktátora. Místo vyslání pohraničníků a organizování společného postupu v zastavení migrace dá bianco šek pro každého, kdo chce přijít.

Když pak migranti přijdou a nelegálně překročí hranice, tak jim v tom nikdo nebrání a nejsou automaticky deportováni? Představte si, že by k vám domů mohl kdokoliv kdykoli přijít bez vašeho souhlasu a vědomí. Nemůžete si zamknout dveře a nemůžete říci ne. Cítili byste se bezpečně? Já rozhodně ne. Dokonce i ti, kteří jsou zadrženi v mezinárodních vodách, nejsou odvezeni zpět do země, odkud vypluli, ale dopraveni do EU. To mi přijde šílené!!! To když vidí normální člověk, tak si říká: „sakra k čemu tam stráž tedy je?“  EU místo podpory vlastenectví a domácí kultury šíří ideologii multikulturalismu. To je stejně sračkoidní ideologie jako nacismus a komunismus. Všechny mají stejný základ. Partička lidí se cítí nějakým způsobem nadřazená. Nacisti se cítili nadřazení rasově, komunisti třídně a tihle morálně. A díky tomu se cítí oprávněni vnucovat ostatním svůj pohled na svět a pošlapávat při tom veškeré principy svobody. A to je prostě špatně z jakéhokoliv důvodu!

Mediální masírka, pokud nekoukáte na TV Barandov, je také na straně multikulturní propagace. Každý, kdo řekne, že by měla být migrace pod kontrolou a že nemůžeme automaticky přijímat každého je hned označen za rasistu, nacistu, xenofoba a je ostrakizován. Vláda vydává desítky milionů na podporu neziskovek, které podporují migraci a multikulturalismus. Kolik peněz dá na opačný názorový proud, aby to bylo vyvážené? Kde má pak člověk zastání? Nelze se pak divit, že má strach.

Strach nevyvolává Okamura a SPD, jen se na něm přiživuje. Prostě když člověk nemá zastání od těch, od kterých by to čekal, tak mu zbývají jen ti extrémisté. Z nastalé situace lze vinit pouze autority, které selhaly.

Osobně proti cizincům nic nemám. Ať sem přijdou studovat, pracovat, podnikat nebo jen žít. Ostatně je tu krásně. Lepší místo pro život, než je Evropa a zejména pak ČR, si neumím představit. Je ale třeba trvat na tom, aby se chovali jako slušní hosté. Pro ty, co nevědí, co je to slušnost (Ano, dívám se na vás sluníčkáři) Tak:

1. Slušný host nevstoupí bez dovolení. Prostě když k vám domů chce někdo přijít na návštěvu, musí být buď pozván, nebo požádat o povolení. A stejně tak to funguje se státem. Stát, který nekontroluje své hranice, neexistuje. Takže každý, kdo nelegálně, to je bez povolení daného státu překročí jeho hranice, by měl být považován za nepřítele a automaticky deportován. Samozřejmě pokud někdo utíká před přímým ohrožením života, tak na byrokracii není čas a v tomto případě by se měla dělat výjimka. Leč to platí jen do okamžiku, než se dotyčný dostane do bezpečí. Pokud pokračuje dál, už není uprchlíkem, ale migrantem a musí žádat o svolení, než hranice překročí. EU nesousedí s žádnou zemí, kde by lidem hrozilo akutní ohrožení života.

2. Slušný host dodržuje pravidla hostitele. Když jsem u někoho na návštěvě, tak dodržuji jeho pravidla. Třeba pokud je kuřák na návštěvě u nekuřáka, tak si musí kouření odpustit. Stejně tak pokud je nekuřák u kuřáka musí akceptovat, že si kuřák doma zapálí. Nemůže prohlásit, že ho to obtěžuje a požadovat, aby toho nechal. Pokud někdo nechce akceptovat domácí pravidla, má svobodné právo na návštěvu nechodit. Stejně tak je to i u státu. Pokud se někdo k nám přijít a my mu to povolíme, tak tak činí s vědomím, že tu platí jiná pravidla a tyto pravidla prostě musí být ochoten akceptovat. A pokud se jeho zvyky dostanou do rozporu s našimi zvyky, tradicemi a kulturou, tak se musí přizpůsobit nebo odejít. Prostě nelze požadovat, abychom se vzdali vepřového, neslavili Vánoce a tolerovali burky. V soukromí, ať si dělají, co chtějí (pokud to není nezákonné), ale na veřejnosti mají naše zvyky přednost. Uvedu na příkladu: Muslim má právo nejíst vepřové. Ale nemá právo kvůli své volbě požadovat náhradní pokrm a nemá právo požadovat, abych ho já nejedl. O porušování zákonů ani nemluvě. Pokud někdo poruší zákon, měl by být po odsezení trestu automaticky vyhoštěn.

3. Slušný host si nedělá nárok na majetek hostitele. To je jedna ze základních věcí. Když někoho pozvu na návštěvu, tak je návštěva, nestává se spolumajitelem mého domu. Je úplně jedno, jak dlouho je na návštěvě. Můj dům patří mě a nikomu jinému. Stát patří svým občanům. Občanství lze vnímat jako jistou formu akcie na stát. Nějakou věc vlastní ten, kdo rozhoduje o jejím osudu a u státu se to děje prostřednictvím voleb. Pokud cizinci získávají občanství, tak získávají možnost rozhodovat o naší zemi a umenšují tu naši. Jednou, třeba i za dlouhou dobu se může stát, že budou mít hlasů, než my a pak bude naše země patřit jim.

Představte si, že jste tříčlenná rodina v rodinném domku (Máma, táta, dcera). Najednou u vás zazvoní pětičlenná rodina a nastěhuje se k vám. (nebo přijde jeden a ostatní se za ním budou pomalu trousit) Vy nemůžete říci ne. Teď mají úplně jiné zvyklosti než vy. Z náboženských důvodů nepoužívají záchod, takže potřebu vykonávají kdekoliv. Ženy musí chodit zahalené a je dovoleno prznit malé holčičky. Jelikož to je v rozporu s vašimi zvyky, tak se bude hlasovat. Je to tři ku pěti, takže začnou platit jejich zvyky. Obrátíte se na policii a úřady, ať je vystěhují, že to je váš dům. Ti potrestají vás za rasismus. Cítili byste se svobodni a v bezpečí?

Zde pak narážíme na dva extrémy. Jedni, by sem nepustili žádného cizince, ani toho, který se chová jako slušný host a ti druzí by sem pouštěli každého. Oba jsou stejně špatné a způsobené vlivem emocí. Ten první, jak už jsme si řekli strachem. Ten druhý je způsoben soucitem a hédonismem. Jak strach, tak soucit jsou emoce, které nejsou principiálně ani špatné, ani dobré. Prostě jsou. Strach nás chrání před nebezpečím, kdežto soucit nám umožňuje pomáhat si. Obojí vede k našemu přežití. Problém nastává, když emoce zvítězí nad zdravým rozumem. Třebas soucit lze použít k citovému vydírání a přimět člověka, aby jednal proti svému zájmu i zájmu svých blízkých. Každý člověk soucítí s trpícími, obzvlášť když jsou mezi nimi děti a snaží se tohoto nepříjemného pocitu zbavit co nejrychleji a co nejsnadněji. Bohužel řešení, která jsou takto přijata, vedou jen k odložení problému a jeho přesunutí do budoucnosti, kde se zvětší a přidají se k němu další.

Otevřené hranice nic neřeší. Problémy se v původním místě nevyřeší, když lidé utečou. A v Evropě si taky nepovedou o moc lépe, protože jejich problém není poloha, ale způsob myšlení. Kdy před rozumem a svobodou dávají přednost náboženství. Bohatství Evropy neplyne z nerostných zdrojů, ani z dobývání, ale ze způsobu našeho myšlení. Z toho, že jsme přijali sekularizaci a ideály svobody, rozumu a humanismu. Tyto hodnoty jsou s islámem neslučitelné, a pokud si ho ponechávají a nic je nenutí se přizpůsobovat, tak se ani jejich situace nezlepší, což povede k větší ekonomické zátěži, společenským třenicím a až nastane nějaká krize, tak to může bouchnout v podobě občanské války. Varovat před nebezpečím není strašení.

Když se pak objeví lidé s takto nekritickým myšlením a extrémním přístupem a jejich výroky nejenže nejsou dementovány, ale ještě je jim dopřáváno sluchu, ba dokonce jsou vyzdvihováni, tak to v ostatních lidech vyvolá strach a nažene je to do druhého extrému. Protože co jiného jim zbývá. Tihle pseudohumanisté se chovají jako aids. Napadají a ničí obranyschopnost státu a společnosti.

Islám je jako chřipka a sluníčkáři jsou jako aids. Chřipka není problém, tedy pokud nemáte aids.  

Začněme tedy k migraci přistupovat rozumně a asertivně. Tím se zbavíme strachu a populistů, kteří ho využívají.

1. Čelní představitelé států a EU by měli deklarovat, že zájmy jejich občanů jsou jejich priorita.

2. Začít chránit hranice. Každý zadržený nelegální migrant by měl být identifikován, zaznamenán a deportován.

3. Na těch, kterým bude v rámci řádného procesu poskytnut azyl či povolení k pobytu vyžadovat, aby se chovali jako slušní hosté.

4. Nulová tolerance kriminality.

5. Odmítnutí multikulturalismu a podpora vlastenectví.

6. V první řadě zajistit prosperitu svých občanů a až z toho, co zbude pomat cizincům.

Pokud budou předchozí body platit, nemám problém s jakýmkoliv množstvím cizinců. A veškerá hysterie kolem migrace se stane bezpředmětnou.

PS: Tím, že milujete svoji vlast a jste na ní hrdý, neznamená, že automaticky nenávidíte ostatní. Osobně nemám nic proti jiným rasám, kulturám a náboženstvím. Mohu je konstruktivně kritizovat, ale to je podstata svobody slova. Ovšem pokud se začnou cpát někam, kam nemají, (Pokud se chovají jako slušní hosté, je to v pořádku) tak už problém mám. A není to proto, že bych je nenáviděl nebo byl rasista či xenofob. Je to objektivní problém. To, že nechci, aby se ke mně můj soused nastěhoval, neznamená, že ho nenávidím. Jen rozumně vím, že by to nedělalo dobrotu.