Zákaz kožešinových farem

Vláda dneska schválila zákaz kožešinových farem. Ochránci zvířat jásají, zvířata budou trpět. Zákaz kožešinových farem považuji za prohru zdravého rozumu a hlavně za prohru těch zvířat, které má chránit.

Čas od času se v médiích objeví záběry z kožešinových farem, na kterých jsou vidět týraná a zubožená zvířata. Nebudu je popisovat, stačí googlit. Každého normálního člověka tyto záběry musí šokovat a rozpálit do běla. Já nejsem výjimka. Dané záběry působí na naše emoce, projeví se afektivní heuristika a způsobí nám kognitivní nesoulad. (Chytne nás to za srdce. Soucit a empatie nám způsobí vnitřní bolest, což nás nutí s tím rychle něco udělat, aby bolest zmizela.) Bohužel pak lidé sahají po nejjednodušším, nejrychlejším a často nejhorším řešení.

Pokud si někdo myslí, že zákazem týrání zvířat se s týráním zvířat přestane, je velmi naivní. Kde je poptávka, bude vždy i nabídka. Zákazem kožešinových farem bylo dosaženo dvou věcí. Jednak se nošení kožešin stalo více exklusivní záležitostí, což zvýší výdělky v oboru a tedy i motivaci lidí kožešiny produkovat a jednak byli producenti kožešin nuceni přejít do ilegality. Přechodem do ilegality budou méně vidět a budou pracovat v horších podmínkách, což se projeví i zhoršením podmínek chovaných zvířat. Přednost bude mít utajení před blahem zvířat, takže už vidím, jak budou celý život zavřeni v nějakých utajených prostorách v podzemí nebo za dvojitou stěnou a už nebudou muset ani předstírat humánní zacházení. Také dojde ke zvýšení pytláctví, což povede k devastaci druhů žijících ve volné přírodě. Můžeme namítnout, že to bude policie stíhat, ale to je jen zbožné přání. Ta má na starosti jiné věci a boj proti chovatelům kožešinových farem nebude prioritou. Tedy jediný, kdo může slavit, jsou hloupí a naivní sluníčka, která nepřemýšlí a jdou jen za svým hédonistickým pocitem sebeuspokojení.

Jak by to tedy mělo vypadat? Jak je z předešlého textu zřejmé, tak zákazy nejsou tou správnou cestou. Dále ze své podstaty chov zvířat pro kožich není nic špatného. Z pohledu zvířete vyjde nastejno, zda zemře kvůli masu nebo kůži. Pořád bude mrtvé. Navíc člověk v porovnání s přírodou je mnohem milosrdnější. Je to dáno naší snahou o efektivitu a tedy snahou zvíře zabít co nejrychleji. V přírodě často predátoři svoji kořist zraní a pak ji štvou celé hodiny, než zemře vysílením. Stejně tak hlad, nemoci a parazité, kteří zapříčiní měsíce utrpení. Taková už příroda je. Jedno zvíře žije na úkor jiného. Tedy každý, kdo se považuje za ochránce přírody, musí přijímat i tuto drsnou stránku. Tedy kožešinové farmy nezakazovat, ale zajistit, aby se tam se zvířaty zacházelo humánně. Aby nebyly zavřené v klecích, ale měly výběhy a vše, co pro kvalitní život potřebují. Ano, bude to nákladnější, ale díky tomu budou kožešiny kvalitnější a dražší, což je to, o co jde. Kožich je luxusní zboží a to lidé kupují proto, že to je drahý luxus. To je jako s černými perlami. Když je Jamese Assel nabízel za nízkou cenu, nikdo je nechtěl. Když je začal prodávat za vysoké ceny, tak se po nich jen zaprášilo. (jedná se kvazi-produktivní (demonstrativní) spotřebu) Producenti kožešin pak budou prodávat menší množství kožichů za vyšší cenu a budou mít i vyšší zisk. Producenti kožešin vydělají, zvířata budou žít v lepších podmínkách a ti, co si koupí kožichy z nich budou mít větší užitek. Jediní, kdo nebude šťastný, budou aktivisté, protože nebudou mít koho kritizovat a nebudou se tak moci cítit morálně nadřazení.

A ještě na závěr očekávám, že se objeví pokus argumentovat tím, že bez kožešin, na rozdíl od masa, se obejdeme a že nosit kožešiny je zcela zbytečné. To sice je pravdivý argument, se kterým i souhlasím, ale je zcela irelevantní. Není důležité, zda je nošení kožichu zbytné či nezbytné, morální či nemorální, lidé je prostě nosí a nosit budou. Stejně tak je to s pitím alkoholu. I když je to špatné, tak to lidé dělají a zakazovat to ničemu nepomůže. V tomto ohledu je třeba být realisty a snažit se minimalizovat negativní dopady.