Národnost nebo občanství?

V poslední době narážím na rozdílné chápání pojmů občanství a národnosti. Nejenom, že si tyto dva pojmy lidé pletou, ale ani neví, co sami o sobě obnáší. Proto je dobré se nad těmito pojmy trochu zamyslet.

Začněme občanstvím, to bude jednodušší. Občanství se určí snadno. Stačí se podívat, lidově řečeno: „Do papírů“ a je hned jasné, občanem jakého státu člověk je. Ovšem co to obnáší být občanem? Bohužel v současnosti je občanství chápáno jen jako jistá úřední evidence, která určuje, který stát může z člověka ždímat daně nebo ho má na krku. Ovšem podstata občanství je jiná. Občanství by mělo přinášet jeho nositeli práva, ale i povinnosti. Občanství lze chápat jako akcii na stát. Každý, kdo má tuto akcii má podíl na vlastnictví státu. Stát je instituce, kterou vlastní její občané a tito občané rozhodují o směřování státu prostřednictvím voleb. (jedná se o normativní pohled na věc. Praxe je bohužel jiná.) Občan má nárok na ochranu ze strany státu, který by měl hájit jeho zájmy a podíl na blahobytu státu. Na druhou stranu má povinnost tento stát bránit v případě jeho napadení. Přičemž napadením může být jak vojenský útok na hranice státu, tak ohrožení hodnot, na kterých je stát postaven. Tedy občan má právo využívat bohatství státu a povinnost k němu přispívat dle svých schopností.

S národností už je to složitější. Ne vždy jde na první pohled poznat.  Národnost je vrozená vlastnost jako rasa, barva očí či pohlaví. Národnost je genetické dědictví po našich předcích, tedy nezáleží na tom, kde se člověk narodil, ale komu se narodil. Na rozdíl od občanství nelze tuto vrozenou vlastnost podle vůle měnit. Z národnosti vyplývá podstat člověka. Každý národ je trochu jiný, má jinou mentalitu, která utvářela jeho kulturu prostřednictvím evolučního a historického vývoje. Mezi lidi nelze dát rovnítko. To je problém většiny tak zvaných Sluníčkářů, kteří vidí svět takový, jaký ho vidět chtějí a každý, kdo poukazuje na zjevnou realitu je pro ně rasista, xenofob či nácek. Když vedle sebe postavíte Čecha, Nigerijce a Číňana, tak je hned na první pohled patrné, že nejsou stejní. (To, že nejsou stejní, neznamená, že jeden je horší či lepší, jen že jsou jiní.) Říkat, že jsou to všechno Češi, je tedy hloupé, protože to neodpovídá realitě. Každý člověk by se měl snažit poznat a porozumět pravé podstatě věcí. Dvě rozdílné věci nemohou být stejné. Můžeme namítnout, že když vedle sebe postavíme Čecha a Slováka, tak na první pohled národnost nepoznáme. To je sice pravda, ale vypovídá to pouze o naší schopnosti věci poznat, nikoliv o podstatě věci samotné. Když vedle sebe postavíte dva lidi, tak také na první pohled nemusí být poznat, zda jsou příbuzní, ale to na podstatě věci nic nemění. Některé národy mají k sobě blíže než jiné a tedy někde je rozdíl zřetelnější než jinde. Stejně jako čivava nikdy nebude Bernardýn, tak Nigerijec nikdy nebude Čech a naopak. Na tom není nic špatného, jen to tak prostě je a nevidím žádný rozumný důvod tento fakt popírat, jako to dělají média, když někoho označují za Němce, Angličana či Francouze, přestože je na první pohled patrné, že to tak není.

Pochopitelně může dojít i ke spojení národností, kdy někdo bude napůl Čech a napůl Němec, ale ten samý člověk nemůže být zároveň Japoncem nebo se za něj považovat. Pokud by si vzal Češku a měl s ní děti, tak ty by byly z 1 Němci a ze 3 Češi až by postupně německý podíl začal být irelevantní. Stejně tak v opačném případě. Podstatné je to, že než se někdo stane příslušníkem nějakého národa, tak to trvá několik generací postupné asimilace s daným národem. Pokud k tomu nedochází, tak si národnostní podstatu určitá skupina zachová i když na daném území žije staletí a několik generací se tam narodilo. Příkladem mohou být cikáni, kteří v Evropě a Čechách žijí velmi dlouho a přesto si dokázali zachovat svoji národnost.  Podobně je to se současnou migrací, kdy do Evropy přichází celá řada národností, které si zachovávají svoji národnostní identitu a tak se nikdy nestanou Evropany. Pořád to budou Syřané, Iráčané atd.. Jen žijící v Evropě. Tedy náš demografický problém nevyřeší, jen nás jednou nahradí. A i kdyby docházelo k míšení s Evropany, tak v tomto počtu by postupně jejich národnost převládla. Je možné, aby národ dokázal asimilovat určitý počet přistěhovalců, ale jde to v případě jednotlivců ne milionů. Pokud tato situace bude pokračovat, může se stát, že jednou nebudeme a to je přeci špatné!!

Národní povědomí je důležité. Ano, v minulosti bylo brutálně zneužito, ale to byl jeden extrém. Druhým extrémem je národnost potlačovat. Národnost nám pomáhá určit, kým jsme, odkud pocházíme a kam směřujeme. Současná snaha o smazání národů mi připadá jako snaha zbavit lidi identity, která nás spojuje a dává nám něco, na čem by mělo záležet. Co se pokusí rozbít příště? Rodinu?!! Když člověku nebude na ničem záležet, tak ani nebude za nic bojovat a stane se poddajným. Národ je něco, co přesahuje jedince a vytváří společenskou jednotu. Je naprosto přirozené, že svoji rodinu má člověk raději, než jiné lidi a svůj národ má raději než jiné národy. Je to evolučně výhodné, protože to vytváří sounáležitost skupiny a ochotu jedince obětovat nějaký svůj zájem pro zájem vyšší. Některé věci jednotlivci nezvládnou a je třeba, aby větší skupina táhla za jeden provaz. Opět na tom není nic špatného, jen to prostě tak je. Tento přístup nelze aplikovat na celé lidstvo, jelikož je to příliš velká skupina, než aby byla jednotná. Lidé jsou různí, jelikož se po generace vyvíjeli v různém prostředí (podrobněji Teorie rýžových polí) a rozdíly jsou příliš patrné. Tyto rozdíly jsou a nelze tedy dělat, že nejsou. Lidská jednota je krásný ideál a byl bych rád, kdyby ho lidstvo jednou dosáhlo, ale toho nelze dosáhnout uměle, že jednotlivé národy smícháme dohromady a budeme dělat, že nic jako národ neexistuje. Lze toho dosáhnout postupným sbližováním, kdy se budou jednotlivé národy sobě přibližovat.  Možná k tomu nedojde, ale to také nebude nic špatného. Bude spousta národů a kultur, které budou sdílet tento svět. Ale aby spolu mohly žít v míru, musí mít každá svůj prostor, kde bude vzkvétat a ne aby jedna získávala na úkor druhé.

Ale vraťme se k jádru problému, jaký je rozdíl mezi národností a občanstvím? Občanství je administrativní příslušnost k určitému státu bez ohledu na národnost. Národnost je pak faktická příslušnost k určitému národu bez ohledu na občanství. Občanství lze dle vůle měnit, ale národnost nikoliv. Občany jednoho státu mohou být lidé různé národnosti, stejně tak jeden národ může žít na územích různých států. Ovšem pokud stát zahrnuje několik národů, tak může dojít k problémům. Takový stát je vnitřně nejednotný, protože národnost je to, co lidi sjednocuje, stejně jako rodina sjednocuje své členy. Všechny mnohonárodnostní říše se rozpadly díky vnitřním rozporům. Tedy ideální stav by byl, pokud by existovaly národní státy.

Bohužel ideály bývají v praxi jen velmi těžko dosažitelné a v současné době hrají prim velké státy, které mohou být těžko složeny jen z jedné národnosti. Pokud takový stát má fungovat, musí být splněno několik podmínek:

1) Musí se jednat o národnosti a kultury, které mají k sobě velmi blízko. Tedy fungující více národnostní stát mohou vytvořit spolu evropské národy, národy Blízkého východu, Afriky, Asie atd.. ale ne tyto národy dohromady.

2) Jeden národ nesmí být nadřazen druhým. Tedy musí dojít ke splynutí nikoliv pohlcení. Ne aby se jeden národ stal součástí druhého, ale aby vznikl národ nový. Například sloučením Německé, Francouzské, České atd… by vznikla národnost Evropská.

Můžeme namítnout, že například mnohonárodnostní Rakousko-Uhersko se rozpadlo, přestože bylo složeno z evropských národů. To je pravda, ale složení R-U nebylo rovnocenné. Z původních národů nevznikl jeden nový. Rakušané byli dominantní národ a ostatní národy až druhořadé, což pochopitelně vedlo ke konfliktům. Sjednocování blízkých národů v jeden nový je možné. Vezměme si například Anglii, která se skládá z Anglie, Walesu, Skotska a Irska. Tyto dříve samostatné národy se transformovaly do jednoho nového a stali se z nich Britové. Podobně se z Bavorů, Sasů, Hesenů atd.. stali Němci. Z Benátčanů, Neapolců, Římanů se stali Italové. Stejně tak se z Britů, Němců, Francouzů, Italů, Poláků Čechů atd… mohou stát Evropané. (tím nehájím EU, ta této myšlence škodí víc, než cokoliv jiného.) Ovšem pokud bude migrace ze Středního Východu a Afriky pokračovat, tak to naruší jednotu Evropy. Tyto národy neumí vyjít ani sami se sebou, natož s námi. Neumí řešit své problémy a raději utečou. Tím netvrdím, že by se jednou lidstvo nemohlo spojit v jeden celek, ale bude to až za hodně dlouhou dobu. V současnosti jsme příliš rozdílní a musíme dát čas vzájemnému sbližování.

Evropa musí být jednotná! V současnosti prim hrají velké státy a velké ekonomiky, jako je USA, Rusko, Čína. Časem přibude Indie a až překonají socialismus, tak i státy Jižní Ameriky. Pokud se Evropa nedokáže sjednotit, tak bude postupně ztrácet, až se z nás tanou země třetího světa a budeme rozděleni do sfér vlivu velkých států. V situaci, kdy Česká republika má tolik obyvatel, co jedno čínské město, tak naše vyjednávací pozice nebude příliš silná. Pokud se má Evropa opět stát mocností, musí být Evropou, nikoliv spolkem rozhádaných států. Brzy začne boj o vesmír a jeho bohatství a Evropa by měla být jedna z mocností, která ho bude dobývat a ne sbírat drobky, po Číně a USA.

PS: USA jsem v textu nerozebíral, přestože do jisté míry odporuje mým tvrzením. Situace USA je velmi specifická a nelze ji aplikovat kdekoliv jinde. Její rozbor by zabral několik stránek a dle výtek diskutujících byl měl usilovat o stručnost.