Argumenty k současnému dění II

Tento text je přímým pokračováním mého předchozího textu a tak číslování začíná číslem šest, ovšem není třeba začínat prvním textem.

6) Nelze paušalizovat, všichni imigranti nejsou teroristé.

Budu se opakovat, ale opět se jedná o naprostou pravdu. Všichni imigranti rozhodně nejsou teroristé, ba dokonce ani většina z nich nejsou teroristé. A kdokoliv tvrdí opak, je hlupák. Ale stejně tak je hlupákem ten, kdo tvrdí, že mezi nimi není terorista žádný. A i kdybychom tuto krajně nepravděpodobnou variantu připustili, tak stále ještě nejsme mimo nebezpečí. Nedávné útoky v Paříži nás naučily jednu zásadní věc. Teroristé se ve Francii narodili, a i když žili západním způsobem života a nebyli z ghetta, tak se radikalizovali. Tedy problémem nejsou pouze přicházející imigranti, kteří jsou za azyl mnohdy vděční, ale i další generace, které v době jejich příchodu do Evropy ještě ani nebyly na světě.

Určitě mi dáte za pravdu, že nejsme schopni 100% určit, kdo je, či není terorista, nebo radikál a ani zda se jednou neradikalizují další generace. Máme tedy před sebou nesnadné rozhodnutí, zda přijímat imigranty a s nimi i islamisty (Pojem islamista vnímejme jako nadřazené slovo pro muslimské radikály, extrémisty, terorista atd..), kteří znamenají riziko pro naše občany. Nebo zda imigranty nepřijímat a za činy islamistů „trestat“ všechny imigranty. Musíme se tedy rozhodnout, zda upřednostníme vlastní občany, nebo cizince. Zde nelze rozhodnout, aniž by jedné skupině nebylo ukřivděno. Dle mého názoru by pro naše vlády mělo být hlavní bezpečí vlastních občanů, což je ostatně smysl vzniku a existence státu.  Je bláhové si myslet, že existuje řešení, při kterém budou všichni spokojeni a nikomu se neukřivdí. Bohužel někteří trpět budou, ale jde o to, zda budeme trpět my, nebo imigranti.

K té paušalizaci bych ještě dodal jednu věc. Ti, kdo jí ostatním vyčítají, sami paušalizují. Ne každý, kdo varuje před islámem, tvrdí, že všichni muslimové jsou špatní. To je projev extrémismu pseudohumanistů, kdy každý, kdo projeví sebemenší, třebas i konstruktivní kritiku, je hned rasista, islámofob a vyzývá ke genocidě. Spousta muslimů jsou slušní a dobří lidé, ale mnozí také ne. Islám, jako celek je problém a my máme oprávněné důvody ho odmítat. Ti dobří muslimové budou škodní kvůli těm špatným, ale pořád lepší, než když by byli škodní naši lidé a naše děti, protože k těm máme hlavní odpovědnost.

7) Jsou to naši spojenci, také utíkají před terorem.

Zde podruhé nesouhlasím. Nesouhlasím hned ve dvou věcech. Jednak většina jich neutíká před ohrožením, ale jen využívají situace k přesunu za štědrým sociálním systémem. (podrobněji viz můj text: proč jsem proti přijímání imigrantů?)

A jednak je zásadní chyba vnímat situaci v Sýrii, ale i jinde, že tam bojují ti hodní proti těm zlým. Spíše tam bojují ti špatní (Asadovci) proti těm ještě horším (IS). Pokud bychom to měli vztáhnout i na ostatní země, tak se v drtivé většině jedná o boj místních diktátorů proti náboženským fanatikům. Jedná se tedy spíše o mocenský boj mezi jednotlivými vlivovými skupinami. Tito lidé pak utíkají před válkou jako takovou, nikoliv před náboženským fanatismem.

Cílem teroristů a islamistů není vyvolání nesnášenlivosti Evropanů proti imigrantům, jak tvrdí někteří komentátoři. To by byli sami proti sobě, ale zastrašení Evropského obyvatelstva pomocí teroru, aby ve strachu o své životy a bezpečnost tlačili na své vlády ohledně stažení z bojů proti IS.

Vidět imigranty, jako lidi s podobným názorem na islámský fanatismus, jako máme my, je velmi naivní. Naštěstí islám není jednotný a tak přívrženci jedné skupiny utíkají před přívrženci druhé skupiny, ale šířit islám chtějí všichni.

8) Nejčastější obětí teroristů jsou sami muslimové

Ano, to nepochybně jsou a je mi líto každého dobrého člověka, který zemře kvůli zlu, ať už je odkudkoliv.  A ano, mezi oběťmi atentátů v muslimských zemích je jistě spousta dobrých a nevinných lidí. Tento fakt ale nelze vykládat tak, že obětí jsou muslimové bojující proti radikálním islamistům. To je velký omyl. Jedná spíše o mocenský boj mezi Šíty a Sunity. Jedná se tedy o boj v rámci dané společnosti a tak se nelze divit, že hlavními oběťmi jsou její členové. Když mezi sebou bojovali katolíci a protestanti, tak byli obětí hlavně křesťané a přesto to nebyli bojovníci proti křesťanskému fanatismu.

Muslimské oběti terorismu jsou oběti z dané kultury a do jisté míry jsou za to odpovědni. Člověk je do jisté míry odpovědný za dění ve své kultuře, protože je součástí dané společnosti. Povinností každého člověka je bojovat proti zlu a oni ho buď schvalují, nebo tiše strpí. (tím neříkám, že by jejich situace byla lehká) Kdežto Evropské oběti terorismu jsou oběťmi útoku jedné kultury na druhou.

Nedivme se, že náš (Západní) svět je více zdrcen útoky v Paříži, než stejně krvavým útokem někde na Blízkém východě. Smrt bližního nás zasáhne více, než smrt cizího. To platí jak pro rodinu, přátele, tak i pro zemi, či kulturu. My truchlíme pro své oběti. Pro jejich oběti by měli truchlit oni, což nikterak nezlehčuje jednu, či druhou tragédii, jen nás jedna zasáhne více a druhé zase jiná.

9) Evropa vymírá, potřebujeme nahradit úbytek populace.

Ano, Evropa má problém s populační dynamikou a ano, potřebujeme tento trend zvrátit. Leč nedomnívám se, že imigrace je řešením tohoto problému. Když autu dojde benzín, tak se problém nevyřeší dolitím vody. Evropa má svoji prosperitu díky naší kultuře a způsobu myšlení, rozumu a inovacím. To je benzín do motoru naší ekonomické prosperity. Ostatní kultury jsou jiné. Tím neříkám, že jsou špatné, ale jsou prostě jiné a mají na to právo. Výsledkem těchto odlišností je i rozdílná ekonomická úroveň. (faktorů ekonomického růstu je celá řada a vydalo by to na samostatný text.) Tedy nově příchozí se nestanou hybnou silou našeho motoru ekonomiky, ale spíše přispějí k jeho zadření. Dopadneme podobně jako stavitelé Babylonské věže. Jazyk se můžeme naučit stejný, ale způsob myšlení bude odlišný.

Stejně tak to nezvrátí úbytek naší populace. Oni nikdy nebudou námi, stejně jako my, nikdy nebudeme jimi. Problém zůstane, i když nebude tolik vidět a jen nás postupně nahradí, což je stejné, jako bychom vymřeli a oni by pak přišli do prázdné Evropy.

Řešením úbytku populace je rodit děti, ne zvát cizince. Věřte mi, že tento problém má řešení, ale na jeho vysvětlení by to chtělo samostatný text.

10) I křesťanství má krvavou historii.

To je opět naprostá pravda. Křesťanství si prošlo obdobími fanatismu a krvavých sporů, stejně jako si tím teď prochází islám. Ale to není argument pro obhajobu islámu. To, že někdo udělal stejnou chybu, neospravedlňuje, že stejnou chybu dělá někdo i teď. Navíc my jsme se ze svých chyb dokázali poučit, což islámu moc nejde. Spíše, než o pozitivní vývoj se u něj jedná o pravý opak. Je o to zarážející, že se současný islám nenachází ve středověkém světě a má i řadu příkladů, jak se vyvíjet, ať už pozitivní k následování, tak negativních k odstrašení. Přesto myšlení mnoha jeho zastánců středověké zůstává.

11) Nesmíme se uchylovat k jednoduchým a populistickým řešením.

To rozhodně nesmíme, ale co je populistické a jednoduché řešení? Jednoduchá řešení jsou taková řešení, u kterých se nemusí moc přemýšlet a ani nést osobní odpovědnost. Příkladem takového řešení je: Pomůžeme každému, kdo to potřebuje, popřípadě chce, a tak, jak to chce. Netřeba pak přemýšlet nad tím, zda si pomoc zaslouží, či ne, jaká pomoc by byla ta nejlepší a ani se následně trápit polemikou nad těžkým rozhodnutím, které muselo být případně učiněno. Někdy je pro vyšší dobro a dlouhodobý prospěch potřeba udělat těžké rozhodnutí. (o tom pojednává krutá matematika) Lidé, prosazující jednoduchá řešení nemyslí dlouhodobě. Vidí jen teď a tady, co bude zítra, je nezajímá. Teď pomohou imigrantovi dostat se přes hranice a teď si mohou nárokovat sebeuspokojení. Že to v budoucnu vyvolá problémy je už problém někoho jiného, ať se stará stát, či společnost. 

Co je to populismus a na jeho přesné definici, či vymezení se neshodnou ani odborníci. Osobně populismus chápu jako prosazování líbivých, leč neúčinných, nebo dokonce škodlivých řešení, ve snaze získat nějaký prospěch. Tímto prospěchem mohou být politické body, uznání v rámci nějaké skupiny, pocit vlastního sebeuspokojení, či podpora ega. Ovšem samotné získání prospěchu není projevem populismu. Když hasič hasí požár, taky ho nenazvete populistou, když mu je majitel domu vděčný a komunita si ho váží. Podstatné je, že prosazuje špatné řešení a jeho hlavní, či jedinou motivací je jen vlastní prospěch.  Ale pojďme od teorie k realitě. Se současnou migrační krizí získávají politické body strany, či uskupení stavící se negativně k přijímání imigrantů. Je tedy faktem, že současná situace jim v politickém boji dost pomáhá. Ale nelze je nazývat populisty. Tento problém existuje a rozhodně ho nevyvolaly. A pokud naši současní reprezentanti problém neřeší, nedbají na zájmy svých občanů a dávají přednost zájmům cizinců, tak je zcela přirozené, že se objeví někdo, kdo přijde s řešením problému. Populisté jsou podporovatelé imigrace a přijímání imigrantů. Ti prosazují něco, co problém nevyřeší a škodí to všem a to jen kvůli svému hédonistickému uspokojení. (podrobněji viz.: Proč jsem proti přijímání imigrantů?)  

12) Nenávist není řešením!

To není nikdy, ale bránit se islámu není projevem nenávisti. Projevem nenávisti by bylo vyzývání k likvidaci islámu na celém světě. Hnutí Islám v České republice nechceme, je zcela legitimní. Vyzývají k udržení naší kultury, nikoliv k nenávisti. Bránit si své, není projevem nenávisti. Aby se jednalo o nenávistné hnutí, tak by se muselo jmenovat například: Zničme islám ve světě. Je faktem, že se v diskuzích občas objeví nenávistné reakce, které rozhodně neschvaluji. Ale je třeba mít na paměti, že se jedná o výroky konkrétního člověka, nikoliv všech, dokonce ani většiny odpůrců imigrace. Blbci jsou, byli a budou přítomni ve všech názorových skupinách. Pak je třeba vážit i konkrétní situaci, ve které byly takovéto nenávistné výroky vyneseny. Zda si na těchto názorech daný člověk trvá a soustavně je prosazuje, nebo zda to byl výrok vyřčený pod náporem emocí. Některé události na nás mají vliv a člověk pak píše dříve, než myslí. Jedná se pak o projev momentálního selhání, než nějakého soustavného stavu. (O myšlení rychlém a pomalém si můžete přečíst v publikaci D. Kahnemana) neberme tedy takovéto výroky příliš vážně a rozhodně ne jako projevy nenávisti, ale jako momentální selhání. Přiznám se, že i mě, když vidím zvěrstva páchaná islamisty, tak mě napadají nehezké věci a mít v tom okamžiku po ruce klávesnici, tak se nepěkně vyjádřím. Každý má slabou chvilku, to je přeci lidské. Daleko horší mi přijdou transparenty s nápisem: Proti národní hrdosti.

A i když nenávist není řešením, tak nenávidět zlo je zcela správné. S čistým svědomím mohu říci, že nenávidím Islámský stát, fašisty, komunisty a multikulturalisty, prostě každého stoupence zla a nepřítele lidské svobody.

Slovo závěrem

Závěrem bych se ještě rád vyjádřil k současné iluzi Západního světa o globálním lidstvu. Bylo by opravdu krásné, kdyby lidstvo bylo jednotné a byli jsme jen lidé bez dělení na MY a ONI. Bohužel realita taková není, nikdy nebyla a asi ještě dlouho nebude. Kdo tohle popírá, tak je opravdový sluníčkář, co vidí svět takový, jaký ho chce vidět. Na světě existují jednotlivé kultury a tyto kultury spolu evolučně soupeří. Toto soupeření má někdy podobu konkurenčního boje, jindy přímo válečných sporů. Bohužel nelze, aby jedni mysleli na dobro celého lidstva ve snaze zlepšit svět a jiní jen na to své. Ten první pak zanikne a s ním i to dobré. Nenabádám tím k boji proti jiným kulturám, to rozhodně ne. Domnívám se, že správnou cestou je spolupráce, ale k té musí být minimálně dva. Buďme hrdí na svoji Evropskou kulturu, která toho tolik dokázala a dala světu všechno dobré. (viz můj Text: Jsem hrdým Evropanem! I) Starejme se o sebe a své problémy, snažme se uspět a jděme ostatním příkladem. Tolerujme odlišné kultury v jejich zemích, což znamená i přijmout negativní důsledky jejich způsobu života. Můžeme je kritizovat, apelovat na ně, ale nesmíme zasahovat. Bez poučení se ze svých chyb nemohou poučit a tak se vyvíjet. Pokud s námi bude chtít někdo spolupracovat, tak se tomu nebraňme, ale jedině jako rovní. Nemůžeme brát jiným, co je jejich, ale máme plné právo si hájit své!

Je smutné vidět, jak se jiné kultury snaží prosadit, kdežto ta naše se jen podřizuje. Snad každý národ, krom těch evropských je na sebe hrdý a myslí hlavně na své dobro, jen Evropa se podbízí a bojí se bojovat za svoje přežití. Islámský svět sebevědomě expanduje, Čína se nepokrytě snaží ovládnout Afriku a využije každé možnosti, jak zvýšit svůj ekonomický prospěch. Státy OPEC několikrát držely svět pod krkem díky kartelovým dohodám. A jen Evropa se snaží zachránit celý svět a je ještě kritizována za to, že nedělá víc. Jsme velmi pasivní a bojíme se i jen bránit, což dokládá nedávný výrok z Kolína nad Rýnem, kde tamní radní prohlásila: „Je třeba se smířit s tím, že během večera a noci nejsme schopni zajistit v některých oblastech pro ženy bezpečnost.“ S tím se rozhodně sířit nesmíme! Bezpečnost našich lidí by měla být nadřazena právům cizincům. V první řadě musíme myslet na odkaz, který jsme zdědili po našich předcích a máme povinnost ho odevzdat našim dětem. Naším cílem by mělo být vybudování silné a prosperující Evropy. Jít příkladem celému světu, že rozum a svoboda je tou nejlepší cestou k prosperitě a spolupracovat s každým, kdo bude chtít a ti, co chtít nebudou, ať jdou svou cestou a nesou její důsledky. Máme vlastní bitvy k vybojování, tak proč bojovat ty cizí? Neplést se do věcí ostatních a nežít na jejich úkor, ale razantně zasáhnout, proti každému, kdo by proti nám vystoupil. Kdo rozběsní evropského lva, musí nést následky.