Zlu se daří tam, kde jsou dobří lidé nečinní.

Rakouské prezidentské volby jsou skoro u konce a kandidát svobodných Hofer již uznal svou porážku. Zvolení populisty Bellena je po Brexitu další výhrou Bruselu.

V první řadě bych měl upřesnit svůj pohled na myšlenku jednotné Evropy. Jsem zásadně pro. Jedině jednotná Evropa může obstát v současné globální situaci. Nemusí to být nutně v podobě EU, ale ani proti ní nic nemám.  Ovšem proti čemu jsem zásadně, je Brusel. EU a myšlenku Evropské jednoty vnímáme jako původce současného směřování. Tedy že EU může za nezvládnutou migraci, ubývání svobody a postupné ztrácení našeho postavení ve světě. Je faktem, že upadá vše, co bylo dobré. Ale jednotná Evropa nemusí nutně vypadat tak, jak vypadá v současnosti pod diktátem Bruselu. Představte si Evropu silnou, sebevědomou a asertivní . Evropu, pro kterou jsou její občané a jejich svoboda na prvním místě. Státy jednotné Evropy míst přerozdělování následků problémů solidárně hájící své vnější hranice. I takto by jednotná Evropa mohla vypadat a byla by to lepší budoucnost, než samostatné státy padající jeden po druhém pod náporem migrantů. V jednotě je síla. Problémem tedy není Evropská integrace, ale diktát socialistických pseudohumanistů z Bruselu. Jsem tedy pro Evropu, ale proti Bruselu!

Nedávné rozhodnutí Britů o Brexit slavili odpůrci Bruselské politiky jako své vítězství. Bohužel je to spíše Pyrrhovo vítězství. Brusel se v rámci EU zbavil svého největšího kritika a jediného „potížisty“, který by mohl něco ovlivnit. Odchodem Británie získal Brusel silnější pozici v rámci EU a to povede k posílení jeho současné politiky. Je třeba vnímat věci v souvislostech a domýšlet důsledky. Zarážející je i fakt, že se zatím ignoruje anglický parlament. Podle tamního zákona o vystoupení země z EU může rozhodnout pouze on a referendum pro něj není závazné.

Aktuálnějším tématem jsou ale dnešní prezidentské volby v Rakousku. Ty bohužel vyhrál zelený Alexander Van der Bellen, který zastáncem otevřených hranic a Bruselu. Opět s tím již nic nejspíše udělat nejde, ale je třeba si uvědomit, co za jeho zvolením stálo. Prvním problémem jsou korespondenční hlasy, kvůli kterým vyhrál první volbu. Je na zváženou, zda by o zemi měli rozhodovat lidé, kteří v zemi trvale nežijí a výsledek se jich pramálo dotkne. To je jako by o postavení vodárny v Praze rozhodovali i obyvatelé Brna. To, že tyto hlasy na poslední chvíli zvrátili vítězství ve prospěch kandidáta zelených, bylo krajně podezřelé. Naštěstí si to lidé nenechali líbit a došlo k opakování voleb. Ovšem druhou volbu si již socialisté pojistili. Původně se měly volby konat v říjnu, ale byly odloženy na prosinec, aby se stihl přijmout zákon umožňující volit i mladým od 16 let, mezi nimiž se kandidát zelených těší větší popularitě, než jeho soupeř. Což je pochopitelné. Naivita a nezkušenost mládí nahrává populistům hlásající krásná slova o světě, kde se budou mít všichni rádi a žít spolu v míru. Jejich hloupost je tedy pochopitelná a na pozoru bychom se měli mít spíše před těmi, kdo mění pravidla tak, aby výsledek dopadl dle jeho představ. Nechápu, jak vůbec něco takové mohlo projít. Holt zlu se daří tam, kde jsou dobří lidé nečinní.

Špatně na tom není jen Rakousko. Stačí se podívat na informace o volbách v Rakousku v našich médiích, která kandidáta svobodných Hofera označují za populistu, jako by tím říkalo, kdo je ten špatný a správný. Média a obzvlášť ta veřejnoprávní by si takové přívlastky neměla dovolit. Média by měla předkládat informace a jejich hodnocení, ať nechá na lidech. A pokud už se k takovému neprofesionálnímu jednání uchýlí, tak by nálepky měla používat aspoň správně. Populista je někdo, kdo hlásá na první pohled líbivé názory, které ve svém důsledku škodí. To rozhodně není případ bojovníků proti migraci, ale naopak jejích obhájců. Zní hezky všem pomáhat, ale pokud pomáháme i těm, kteří námi opovrhují a nechtějí s námi žít v míru, tak to povede jen k problémům. Populisté jsou spíše vítači, než odmítači. Stejně tak populistická je levicová politika.  Krásná myšlenka, že by se stát měl o lidi postarat. Kdo by nechtěl, aby se o něj někdo staral že? Ale v důsledku by se s člověka stal nevolník závislý na tom, kdo se o něj stará. Jediná správná cesta je cesta svobody jednotlivce. Postavit se na vlastní nohy může být náročné až děsivé, ale v důsledku to prospěje každému, kdo to zvládne. Tedy až budou volby u nás, nedejte na populistické sliby socialistů, kteří dělají vše pro to, aby lidem zabránili být samostatní a pak se o ně chtějí starat, aby je tak mohli ovládat.